Konečně týden, který za něco stál. Sice teda výpravy šňůrkové stále převládají, ale občas se panička zapomene a já trochu poběhám. Maličko, fakt. Ani jednou jsem nezdrhnul tentokrát. Pravda, dnes se mi možná trochu chtělo, ale zase jsme šli s tetkou a strycem a těm jsem se chtěl ukázat v dobrém světýlku. Tak jsme je jen trochu ocintával a tedy neprchnul. Koukám, že jsem začal od konce - nevadí. Vzali jsme je dnes na borůvky, protože na Berounsku takový dobrý ovoce nemají, kdežto u nás kolem Javoráku je modro. A navíc teda je dobrý, že zatíímco trhaj, já mám buďto kostičku a nebo ouško. S kostičkou byla dost psina, minula natrhali krapet dřív, než já to stihnul sežvýkat - a samozřejmě ji dobrovolně nevydám, to je jasný - a tak jsme šlapali k domovu a já žvýkal kost a vůbec se mi nechtělo šlapat, nejraději bych si lehnul a dokončil to. Jenže oni se mi smáli a šli, tak jsem to teda po čase spolkl. Než bych ji vydal...
Jinak v týdnu jsme prostě párkrát trochu vyrazili, toulali jsme se jak pod Pilzbergem, tak i nad lomem a trchu borůvkovali, houby jaksi nerostou. No a v pátek přijeli příbuzní a to jsem vždycky vybuzenej. No a když babička upekla bábovku, tak už to prostě nešlo vydržet a o tom to je vídejo tady viditelný. Pusťte si zvuk, stojí to za to. trochu se stydím, ale jen maličko. Nakonec všichni vidí, jak těžce trápenej pejsek jsem, chcete mě?
Psáno 5.8.2023

Celý týden jsme čekali, kdy se jako vrátí to léto. Už v neděli po tom velkém dešti jsme zkusili koukat na Černou Nisu a podivovali se, jak vlastně skoro neteče. Ale potok teda mý lidi nepřekonali, tak jsme to u něj otáčeli (nechci je podezírat, ale soudím, že to bylo plánovaný a ta voda byla jen záminka), přece jen, trochu pršelo a fakt nebylo horko teda.
Rozumná výprava vlastně byla jen jedna, teď nevím jestli ve středu nebo v úterý, procházeli jsme ne úplně známé stezky nad Harcovem, vylezli na Trniště a přes Vysoký hřeben jsme se vraceli k autu. Všude množství čerstvých hříbů, dokonce panička velela, že malý necháme vyrůst pro někoho jinýho. Oči mi přecházely, jak se na to vrhali, ale že by mě pustili, to samozřejmě ne. a jejich omluvu musím přiznat, že se okolo nás občas nějací lidé potulovali a ne všichni na mne hleděli se zalíbením.
Jinak jsme v podstatě kontrolovali jen svá místa pod Pilzbergem, dnes teda i nahoře na Pilzbergu, a zde teda zdaleka tolik hřibůch ba ani jiných hub neroste, což je neobvyklé. Ovšem je to nahrazeno borůvkami, zvlášť dnes navrchu byly fakt veliký, dokonce jsem zvažoval, zda neokusit. Ale ovládl jsem se.
Za zaznamenání možná ještě stojí, že jsme navštívili mou oblíbenou lékařku, vzala mi krev a moč (no, tu jsem jí trochu nechal i dobrovolně) a s paničkou cosi rozebíraly. A od čtvrtka teda dostávám antibiotika, protože zřejmě ta moč jim přišla divná. No a nebo krev, mě samozřejmě nikdo neinformoval, já jsem tu jen do počtu a na tahání nákladů do kopců.Ale asi na mě něco chystaj, protože panička si dlouze telefonila s taťkou od Xerdy. A to nebejvá jen tak. Takže počítám, že bude nějakej výlet nebo tak něco. Musím se na to soustředit, nejlépe na venkovním pelíšku.
Psáno 12.8.2023

Ňák moc to letí, zažil jsem toho tolik, že nevím, kde začít a kde přestat. A do toho to vedro, to už začíná zmáhat i mne, hanáckého odchovance. Kam tohle může dojít?
V neděli jsme dobyli hrad. A ne ledajakej, polskej! Blbé bylo jen to, že jsme nějak nemohl na nohy, nevím, jestli tím vedrem a nebo proto, že polykám ta antibiotika od čtvrtka minulého. A tak panička zavelela zkrácení cesty a místo dlouhatánského okruhu jsme šli tam a zase zpátky prakticky skoro stejně. Mám pocit, že lidem to zas tolik nevadilo, asi i jim bylo horko. Musím teda říct, že cesty na polské straně byly slunku podstatně otevřenější, než by musely být. Prostě není nad jizerský lesy.
Po zbytek týdne jsme už tlapkali jen po našich stezkách, nacházeli nějaké ty houby a občas jsem byl i vypuštěn ze šňůrky. Ale na levé zadní nosím slušivou ponožku, protože jsem si urval dráp a doplňoval pak vzorky na koberci. Musím říct, že vždycky, když mi to navlíknou, tak chvíli mám tak jako obrnu, ale jen teda chvíli, no. Ve čtvrtek jsme byli zase u paní dr, pochválila mě, že moc pěkně ty tabletky jím a dostal jsem nový. Dávali mi to s mletým telecím, kdo by odmítal. No, a pak jsem pod kůži dostal ještě nějakou dlouhodobou tabletku, která mi snad má pomoct proti nějaký cisterně, co mě prý zlobí a může se prý nějak zvrhnout. Já se snad díky tomu nezvrhnu vůbec, naopak zůstanu déle mlád. Jen to trochu štíplo a od té doby mi páník podstrojuje, tak že asi dobrý. Zatím o tom vlastně nevím, ale pravili mi, že to bude tak měsíc trvat, než vůbec něco se pozná, tak nevím, jestli fakt jako se se vším tak patlaj - já bych to měl nráz na ráz, jako kupříkladu tady ten pytlík granulí, co neumí vybalit. Srabíci.
Psáno 19.8.2023

Jsem totálně vyčerpanej, nevím kde začít ani kde skončit, jsem úplně grogy. Pokusím se ale zkázněně zapsat, jaký byl ten týden, za věcné i stylistické chyby se omlouvám dopředu.
Možná za to může to převeliký horko, které ještě dneska přetrvává, i když už aspoň spadlo pár milosrdných kapek, když jsme trajdali ráno v lese. Ale fakt jen pár kapek, ani jsem si nehledal úkryt, možná i proto, že jsem samozřejmě dospělejší, takže se mnohem lépe vyrovnávám se stresy.
Týden byl takovej divnej. Sice jsme vlastně každý den - krom neděle teda, to jsme sušili seno a páník dosekával, na co se v sobotu už nezmohl - byli aspoň trochu venku, ale uznávám, že vlastně ani nemělo cenu chodit někam daleko, vždyť já ani jednou neutek! V podstatě s nima chodím co noha nohu mine a jediný, co mi nejde jako mým liden - nepotím se tak mocně. Houby tu rostou tak skoro jakože ne, takže vlastně chodíme sice krátké, ale dost rychlé vycházky a já jsem z toho pak úplně hotov.
Fyzicky jsem si ale sáhnul na dno ve čtvrtek. Naprosto nezvykle jsme šli i na procházku do lesa už ráno, takový čtvrtek nepamatuju. Pak se tu objevila tetka se strýcem, no tak jsem si myslel, že jako teda přijeli na oběd, proto se s tím patlali už ve středu večer! A došlo mi, že asi něco slaví babička, protože se tu skrývaly kytky, ráno jeli do krámu a přivezli spoustu voňavýho a do lednice odložili, bylo jasné, že se něco chystá. Já tím pádem nemohl nasadit dopolední dřímotu, musel jsem to sledovat. No a místo, aby se poo šlo trochu dáchnout, což s babičkou běžně provozujeme, tak kde se vzali tuse vzali přijeli úplně všichni, dokonce i Apolenka s Mikulášem, ti tu zas tak často nejsou! A slavilo se, bože jak moc se slavilo! Evka zpívala a Václav hrál, až lidi na chodníku zastavovali a mačkali slzy. Jen teda bylo blbý, že fotbal chodili děcka hrát k sousedce za plot a nemohl jsem se zapojit, a to já bych tak rád! No, skončili jsme někde o půlnoci, než se všechno probralo, vysvětlilo, povzpomínalo... A já měl na starosti plnej barák lidí, čili žádný dlouhý spaní a od pátka brzkého rána zase na tlapkách! V pátek poo už byli všichni pryč a od té doby spím. No jasně, dnes ráno jsme oběhli les, ale pak už zase spím a jen spím. Málem jsme nedohlídnul pořádně ani na sušení přivolávaček z hovězích plátků, tak moc spím. Snad to nějak doženu, trochu mě to hanbí, ale co už, jsme vlastně furt ve vývoji, ne?
Psáno 26.8.2023